Byla neděle. Dušičky. Měla jsem radost, že je volno a že čas, který je přede mnou, můžu příjemně strávit podle svého. Brouzdala jsem se podzimem a přemýšlela o nastávajících temných a sychravých časech. Svíčky, dušičky, padající a tlející listí, déšť, občas slunce, vlezlá zima, vlhko, pošmourno a temno, šedivé mraky věštící příchod zimy. Seděla jsem prokřehlá na zastávce, když náhle si ke mně přisedla celkem mladá žena. Byla o berlích. Upřela na mne modrý pohled a řekla: „Slečno, můžu se vás na něco zeptat?“ S nesmělým souhlasem jsem si ji konečně prohlédla. Podlitiny pod očima, modřiny na čele, bradě, ústech, ruce zavázané obvazy, na hrudi vystupovala jakási dlaha, která pod vytahaným svetrem tužila hubený a zbědovaný hrudník. „Samozřejmě, ano,“ odpověděla jsem, i když jsem nebyla úplně připravena na její nečekané otázky. „Dovedete si představit situaci, kdy vás milovaná osoba zmlátí tak, že musíte ležet týden na JIP a máte trvalé následky? On byl moc hodný, dokud nezačal pít. Pak jsem začala pít také, abych mu porozuměla, ale on mne začal i mlátit. Stále nemohu uvěřit tomu, co mi udělal, nemohu věřit tomu, že to udělal právě on, člověk, kterému jsem věřila, kterému jsem byla schopna obětovat vše, včetně sebe.“

Ztuhla jsem. Byla jsem překvapená jak samotnou otázkou, tak tím, jak mi přeběhl mráz po zádech. Musela jsem se ženě vedle sebe najednou absolutně věnovat, být jí v tu chvíli určitým způsobem oporou. Nešlo přemýšlet o tom, zda lže, či ne: viděla jsem podlitiny, berle, zničeného člověka s mladým obličejem, ale s předčasně zestárlým a zbědovaným tělem a ztrhanými rysy. Proč jí nevěřit, co říct? Intenzivně jsem pátrala, jak vlastně pomoci. Ne jako redaktorka, ale jako člověk. Bílý kruh bezpečí, číslo ve Zlatých stránkách, či linka pomoci? Záhy jsem si uvědomila, že ji vlastně neznám a nevím, co mezi těmi lidmi je, či bylo. Sdělila mi, že ho vyhodila, zároveň se ho bojí, ale miluje ho. Dala jsem jí telefonní čísla a adresy organizací, které mohou být nápomocny týraným ženám. Pak přijel můj trolejbus. Rychle jsem se rozloučila. Stačila mi ještě říct, že na něj podala trestní oznámení.
Přestože jsem ujížděla směrem od zastávky, myšlenkami jsem stále byla se zbídačenou ženou. Jednou z mnoha obětí domácího násilí, jež se jí stalo osudným.

Nejvíc se mi líbí, když pláčeš
V současné době probíhá kampaň vlády ČR proti domácímu násilí. V nosičích umístěných v restauracích lze nalézt pohledy, v tramvajích visí plakátky upoutávající pozornost cestujících na kampaň a v televizi běží šot, v němž žena ospravedlňuje své zranění tím, že si ho způsobila sama.
Domácí násilí (DN) je dnes velice rozšířený jev. Podle výzkumu STEM 2001 se s ním přímo setkala čtvrtina populace (26 %) a z doslechu o něm ví 61 % obyvatel, přičemž 16 % dotázaných trpí domácím násilím ať už v roli oběti (13 %) či agresora (3 %). Dvě třetiny občanů soudí, že je to vážný jev, o kterém nelze mlčet, 79 % je přesvědčeno, že okolí nemůže k němu zůstat lhostejné, 71 % si myslí, že rodina sama nemůže problém domácího násilí vyřešit. Co však tento abstraktní pojem obnáší konkrétně?
Domácí násilí je, když vás blízká osoba opakovaně uráží, ponižuje před ostatními lidmi a nutí k sexuálním praktikám, které se vám nelíbí. Domácí násilí je, když vám blízká osoba opakovaně zakazuje styk s přáteli a s vaší rodinou, kontroluje veškeré vaše finance, vyhrožuje a zastrašuje, fyzicky ubližuje, ničí vaše věci. Domácí násilí je, když je blízká osoba ve vztahu k vám majetnická a žárlivá, požaduje naprostou kontrolu nad vším, co děláte. Domácí násilí je, když se násilí opakuje a stupňuje.

Domácí násilí podle linky DONA tel. 251 511 313
Domácí násilí je podle nonstop linky pomoci obětem domácího násilí DONA „velmi rozšířený a současně nejméně kontrolovaný druh násilí.“ Zahraniční a tuzemské výzkumy potvrzují, že v naprosté většině se jedná o násilí páchané muži vůči ženám, čili vlastním partnerkám, manželkám, družkám. Jeho charakteristickým rysem je opakování (podle výzkumu STEM 2001 v 66 % případů), dlouhodobost a každodenní přítomnost. Na své informační webové stránce Linka DONA, první linka s nepřetržitým provozem tohoto druhu v ČR, jež letos oslavila druhé výročí své existence, dále informuje, že domácí násilí obnáší i „ovládající chování, zahrnuje široké spektrum hrubého chování agresora k oběti, zřídka bývá jednorázovou záležitostí, spíše se jedná o opakované represe, které svou povahou a intenzitou naplňuje skutkovou podstatu některého z trestných činů.“

Domácí násilí statisticky
Ze statistických údajů o volání na linku DONA (4. 9. 2001 – 4. 5. 2003) vyplývá, že volajícím, obracejícím se na linku pomoci ohledně domácího násilí, byla v 89,7 % případů žena. V 10, 3 % případů se jednalo o muže. Charakteristika násilí byla zjištěna u 2788 hovorů, přičemž fyzické a psychické násilí bylo potvrzeno u 62,1 % případů; psychické násilí u 21,8 % případů a sexuální násilí u 1,3 % případů.

Několik mýtů o domácím násilí
Neměl bych se do toho plést. Není to moje věc.
Rozměry jsou enormní – např. na Floridě zemře rukou člena rodiny oběť každých 36 hodin. Je to chyba oběti. Místo abyste se ptali, proč ji uhodil, mějte na mysli, že nikdo nemá právo...

Měla by ho opustit.
Místo abyste se ptali, proč ho neopustí, se ptejte, proč společnost domácí násilí toleruje. Pokud se oběť pokusí tyrana opustit, je to obvykle ještě horší. Agresor má pocit, že ztrácí moc – je připraven zajít daleko.
Nevypadá jako žena, kterou by někdo bil.
Domácí násilí má mnoho podob – fyzické, psychické a sexuální násilí, sociální izolace, finanční závislost. Jediným společným znakem jsou oběti – ženy.

Bije ji, protože pije.
Drogy a alkohol nejsou příčinou, spíše fungují jako omluva domácí násilí. Násilníci ubližují partnerům opilí i střízliví.

Co bychom měli vědět o domácím násilí
Pokud týraná žena nevyhledá pomoc v akutní fázi po incidentu, je často těžké ji rozpoznat. Mnohdy trpí studem a proto může uvést jiné důvody pro příznaky svých posttraumatických projevů a reakcí. Týrané ženy násilí často zjednodušují; skutečnost je zpravidla horší, než uvádějí.
Psychologickým signálem domácího násilí může být podle informací linky DONA manipulace s realitou, laxnost, odmítání pomoci, neschopnost ventilovat vztek, disociace, minimalizace násilí, naučená bezmoc a v neposlední řadě sebedestruktivní a sebeobviňující reakce.
Domácí násilí není vyprovokované chováním oběti. Není jednorázovým aktem, ale procesem, který má svůj start, vývoj a spěje k určitému konci. Zásadně mění povahu vztahu, v němž má oběť typický strach z opakování násilí.

Bílý kruh bezpečí:
bkb@volny.cz,
tel. 541 218 122, 257 317 100

Poradna pro ženy v tísni:
zenavtisni@llp.cz,
tel. 545 245 996,
SOS (722 hod.), tel. 737 834 345

ROSA (centrum pro týrané a osamělé ženy)
rosa@telecom.cz,
tel. 241 432 466,
(krizová linka) 602 246 102

Jana Kabeláčová,
z podkladů
www.domacinasili.cz