Podle Střednědobého výhledu státního rozpočtu na léta 2005 a 2006 se bude růst české ekonomiky stále zrychlovat. Největším problémem zůstane i nadále nezaměstnanost, která by měla klesnout pod 10 procent za tři roky. Až na tuto informaci obsahuje dokument vcelku milou prognózu. Proč je ale mezi Čechy stále tolik lidí bez práce?

„Je to kvůli cizincům, ti nám berou práci, ať si táhnou domů,“ tak zní odpověď určité části populace. Skutečnost je však jiná. Těmi, kdo Čechům berou práci, nejsou cizinci, ale Češi sami. Jejich lenost, nechuť učit se novým věcem a neschopnost se přizpůsobit, má na nezaměstnanost mnohem větší vliv, než jsou ochotni si přiznat.
Cizinci (mám na mysli obyvatele rozvojových zemí nebo států SNS) nám práci neberou a nikdy brát nebudou. Aby ji legálně získali, musejí oni i jejich budoucí zaměstnavatelé projít kolotočem papírování a návštěv více či méně přívětivých úředníků. Takové komplikace nakonec možného zaměstnavatele unaví a cizince nepřijme. Když tlaku institucí nepodlehne a práci mu přece dá, tak je většinou mizerně placená. Cizinci často dostávají na stejných pozicích mnohem menší platy než tuzemci. Chlebodárci si tuto nespravedlnost mohou dovolit, vědí, že si jejich člověk stěžovat nepůjde a na práci se taky nevykašle, protože by na rozdíl Čechů nemohl sedět v teple domova, užívat si podpory či odstupného.
Mnoho našich občanů si také neuvědomuje, že i pro státní kasu jsou zahraniční pracovníci velmi výhodní. Taková pracovní síla je levná a určitě stojí míň než kdyby toto místo zastývali Češi. Pokud pracují legálně, samozřejmě odvádějí také daně.
A co se týče práce nelegální, tady už značnou konkurenci představují. Ani v tomto případě si však nemyslím, že je o co stát. Chodit každý den do práce s vědomím, že když šéfa jen trochu naštvu, neuvidím ani korunu, asi není příliš dobrý pocit. A stěžovat si není komu.
Podle mne se každý snaží jít za lepším, a tak se nemůžeme divit cizincům, že se u nás chtějí uplatnit. V jejich zemi na ně žádná pracovní příležitost zpravidla nečeká. Co na ně naopak často čeká, je jejich rodina, a ta k nim upírá veškeré naděje. Mnoho lidí si neuvědomuje, že se každý může dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc, nebo kdy se některý z jeho známých pokusí najít práci v cizině. Potom bude určitě znechucen tím, jak se tam k němu chovali.

Zuzana Labantová