Vystěhování 150 lidí z rekonstruovaného domu v Rožnově pod Radhoštěm má po necelých dvou letech první vážnější následky. Okolní města už odmítají nést důsledky tvrdého postupu rožnovské radnice proti dlužníkům nájemného. Ti tak přicházejí o poslední záchranu před životem na ulici.

Problém s bezdomovci?!
Nemáme žádný ...
Když rožnovská radnice přistoupila k razantnímu postupu vůči dlužníkům nájemného v městských bytech, pochvaloval si starosta, že navzdory vystěhování tolika lidí nemá město problém s bezdomovci.
Kvůli dluhu na nájmu rozhodl soud o vystěhování několika rodin z domu č. 1059 bez náhrady. Valašské Meziříčí, Frenštát, Vsetín, Ostrava nebo Ústí nad Labem jsou jen některými z mnoha míst, kam směřovali čerství bezdomovci. Bydlení našli dočasně u příbuzných, v azylových domech, ubytovnách, děti pak v dětských domovech. V Rožnově jich mnoho nezůstalo. Ubytovny ani azylová zařízení tam nejsou, bydlet u příbuzných načerno je rizikem vzhledem ke kontrolám z městského úřadu.
Dáša Křenková, bývalá obyvatelka domu č. 1059, šla se svými dvěma dětmi nejprve do Ostravy a do Ústí, nakonec skončila v azylovém domě pro matky s dětmi ve Valašském Meziříčí. Její druh neměl kde bydlet. Po krátké době se rozhodli žít společně v jedné místnosti v ubytovně vzdálené od azylového domu jen pár metrů. Platili za ni osm tisíc korun měsíčně.
„Měsíčně máme deset tisíc, když zaplatím bydlení, zbývají mi na jídlo, oblečení a školní pomůcky pro kluky dva tisíce. Jde to dost těžko,“ hodnotila situaci paní Dáša v dubnu. Dnes už ji – stejně jako další dvě rožnovské rodiny – na ubytovně nenajdete. Meziříčské zastupitelstvo v květnu rozhodlo, že město dál nemůže poskytovat ubytování lidem z Rožnova, když nemá dost místa pro vlastní lidi, kteří se ocitli bez střechy nad hlavou.
„Potřebujeme místo pro naše dlužníky, které stěhujeme z městských bytů. Je to ubytovna města, nedá se nic dělat,“ vysvětluje místostarosta Zdeněk Petroš. Stejně jako mnoho jiných není z přístupu rožnovské radnice nijak nadšený.
Dáša Křenková se svým druhem a dětmi se ocitli definitivně na ulici. Dnes už je nesnadné zjistit, kam se poděli. Těsně před vystěhováním z ubytovny paní říkala: „V Rožnově jsem se narodila, chci žít tam. Oni se nás ale chtějí nadobro zbavit.“
„Ti lidé nemají žádnou morálku ani zodpovědnost. Své byty zničili, neplatili nájem a chtějí jen dostávat,“ říká místostarostka Rožnova Libuše Rousová. Pro dům č. 1059 se postupně vžil název Dům hrůzy především kvůli přetrvávajícímu nepořádku. Jeho nájemníci sem byli postupně sestěhováni z různých částí města, z bytů, kde měli dluh na nájemném nebo pokud byli označeni za problémové. Rekonstrukce domu pak všechny problémy s nájemníky zdánlivě vyřešila – prostě přišli o bydlení.

Bezdomovcem od šestnácti
Paní Dáša byla fakticky bezdomovcem už od šestnácti let, kdy si podala žádost o městský byt. Bydlela různě u příbuzných, nakonec žila i s dětmi u své příbuzné paní Balážové v domě č. 1059. Byt byl podle ní dostačující, za nějakou dobu však paní Balážová zemřela a zbyly po ní dluhy.
„Dluhy jsem částečně zaplatila a své vlastní jsem nikdy neměla. Přesto mě vystěhovali na ulici. Měla jsem nachystanou kauci a vím, že bych za byt platila. Já dluhy nemám a po neplatičích mi nic není. Jenomže teď ze mne bude bezdomovec,“ vysvětlovala před časem své martyrium paní Dáša.
Místostarostka Rousová přiznává, že je třeba situaci v Rožnově pod Radhoštěm nějak řešit. „Příští rok chceme zaměstnat terénního pracovníka, který by doplňoval práci sociální kurátorky. Je to všechno ale otázka dlouhodobé výchovy.“
V době, kdy končila jedna rodina za druhou na ulici, radnice jakékoli podobné řešení odmítala. K návrhu terénního sociálního pracovníka na Jesenicku Michala Kročila se stavěla se značným despektem. Ten tvrdil, že je nutné s rodinami i jednotlivci individuálně pracovat a aspoň částečně tak předejít dalšímu narůstání dluhů. Terénní pracovník s dobrým přístupem by podle něj mohl dokonce prosadit, aby rodiny dluh postupně splácely a předešly vystěhování.
Řešení, které teď rožnovská radnice plánuje, přichází trochu pozdě. Paradoxně totiž o terénním pracovníkovi uvažuje v době, kdy už je velmi obtížné zjistit, kam zmizeli všichni vystěhovaní obyvatelé, kterým by navrhovaná terénní sociální práce měla pomoci. Původní záměr vyčistit město od problémových občanů se vydařil. V Rožnově bezdomovce na ulici nepotkáte…

Text a foto: Jaroslav Valůch
autor je spolupracovníkem Člověka v tísni