Ve 23. čísle RH jsme zveřejnili první část mnohdy pohnutých osudů Romů v Bulharsku, Maďarsku a Litvě. Dnes se podíváme do západní Evropy.

Velká Británie
Podle Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda (RFE/RL) 22. ledna 2003 bylo 91 českých občanů, z nichž byla údajně převážná většina Romů, v průběhu ledna vyhoštěna z Británie zpět do ČR. Došlo k tomu poté, co britské úřady zamítly jejich žádost o azyl. Podle RFE/RL v prosinci 2002 Britové deportovali 39 neúspěšných českých žadatelů o azyl, které úředníci považovali za Romy. V listopadu přitom vyhostili 53 českých žadatelů. Jednalo se o v pořadí již pátou, šestou a sedmou deportaci od září 2002, kdy došlo v Británii ke zpřísnění azylových a imigračních kontrol.
V listopadu 2002 byl dán královský souhlas Národnostnímu, imigračnímu a azylovému zákonu. V článku 343 se praví, že „pokud existuje část státu, z níž žadatel údajně utíká co by uprchlík, v níž mu nehrozí fakty podložená perzekuce a do níž by se měl logicky vrátit, žádost může být zamítnuta“. Britské úřady zařadily ČR na bílou listinu zemí, o nichž se předpokládá, že jejich občané nemohou být uprchlíky. Všechny žádosti se proto budou považovat za „očividně neopodstatněné“. Seznamy tzv. bezpečných zemí původu, které se aplikují stejným způsobem jako zmíněná britská bílá listina, porušují mezinárodně platné uprchlické standardy a představují součást znepokojujících snah o omezení práva na azyl v Evropě.

Dánsko
Na začátku prosince 2002 podala dánská organizace Romano společně s dvěma aktivisty angažujícími se v romské problematice stížnost k Dohlížející radě pro okres Frederiksborg. Týkala se umístění 30 romských žáků do tří segregovaných romských tříd na východě země. Ty údajně existují již asi 20 let. Ve stížnosti se tvrdí, že romští žáci byli společně umístěni v oddělených třídách. Dvacet pět hodin týdně na ně dohlížejí pouze jeden učitel a jeden asistent. Dále stížnost upozorňuje, že předtím neprošli pedagogickopsychologickými testy. Podle informací organizace Romano stačí učitelům, kteří se domnívají, že nemohou učit romského žáka se závažnými problémy, pouze vyplnit „interní kontrolní listinu“ a on bude okamžitě přeřazen do segregované třídy. Podle stížnosti se romské třídy nepovažují ani za normální, ani za zvláštní třídy pro žáky se speciálními potřebami. Jedná se o třídy, do kterých jsou romští žáci přidělováni pouze na základě jejich etnické příslušnosti, což jim neumožňuje využívat výhod, které mají ostatní žáci. Výsledkem je, že je romským dětem v Dánsku odepírán rovný přístup ke vzdělání. Umísťování do oddělených tříd porušuje několik ustanovení, která existují v rámci mezinárodního práva. Jedná se kupříkladu o článek 3 Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace, v němž se praví, že „členské státy obzvlášť odsuzují rasovou segregaci a apartheid a zavazují se k předcházení, zákazu a vymýcení všech praktik této povahy na území v jejich úřední pravomoci“.

Itálie
Na konci září 2002 policisté údajně za trest ostříhali 17letého romského mladíka a jeho tři přátele. Před ERRC vypověděl, že on a jeho kamarádi (1619 let) si obvykle přivydělávají mytím skel aut na jednom semaforu v Římě. Asi týden před incidentem je policisté zastavili a pohrozili jim, že je tam už nikdy nechtějí vidět, protože „je unavuje pohled na cikánské žebráky“. V den incidentu seděli hoši před jedním kostelem, když je policisté náhle odvezli na stanici. Jeden z nich je prý upozornil, že neuposlechli příkazu a vyhrožoval, že jim dá lekci a zbije je speciálním obuškem, „kterým to bude hodně bolet, ale nezanechá žádné stopy“. Na stanici si z mladíků tropili žerty, postrkávali je a smáli se jim. „Bili nás pěstmi, nadávali nám do cikánů a nomádů, ale také do psů a zvířat. Říkali o nás ošklivé věci,“ vypověděl jeden z mladíků. Jeden policista pak popadl nůžky, „chytil mě za krk a posadil mě. Vlasy mi ostříhal tak, že mi na hlavě zbyla holá místa. Ostatní udělali totéž mým kamarádům.“ Mladíky propustili, aniž by je z čehokoli obvinili.

Jana Kabeláčová
(z podkladů ERRC)