PRAHA – Diskriminaci Romů v minulosti i současnosti se věnovala konference, kterou uspořádal Výbor pro odškodnění romských obětí holocaustu (VPORH) v prostorách židovské radnice v pražské Maiselově ulici. Symbolicky se tak setkaly národy, které v evropské minulosti nejvíce vytrpěly ze strany svých sousedů. „Oba naše národy mají více společného než rozdílného. Je to především animozita ze strany většinové společnosti,“ poznamenala na úvod konference tajemnice Pražské židovské obce Olga Dostálková.

Jednou z oblastí, kde je diskriminace Romů nejvíce kritizovaná, je školství. Právě na zvláštní školy se zaměřila ve svém referátu Iveta Pape z o. p. s. Nová škola. Poukázala na to, že zvláštní školy se často proměnily ve školy romské. Končí v nich děti, které tam nepatří často jen proto, že jsou dyslektici či dysgrafici, případně pocházejí ze znevýhodněného sociálního prostředí.

Na problematiku vzdělání upozornila i místopředsedkyně židovské liberální komunity Bejt Simcha Sylvie Witmannová: „Židé mají výhodu – tisícileté vzdělání. Romům chybí kniha, o kterou by se mohli opřít.“ Dle jejího názoru je potřeba, aby si Romové vytvářeli literaturu, která by jim mohla poskytovat zázemí. Současně však přišla s konkrétním, možná poněkud provokujícím návrhem: „Na Vinohradech existuje vynikající židovská škola. Chodí tam děti židovské i nežidovské. Proč by tam nemohly chodit i děti romské?“ Witmannová upozornila rovněž na vzájemné ovlivňování židovské a romské kultury v minulosti. „Židovští fidleři v Besarábii se většinou učili u romských muzikantů. Klezmer (hudba východoevropských Židů – pozn. red.) je silně ovlivněn romskou hudbou,“ poznamenala.

O tom, jak vnímá diskriminaci mladá generace, hovořil místopředseda společnosti Athinganoi David Švarc. Mnozí mladí lidé podle něj nemají téměř šanci získat zaměstnání. V okamžiku, kdy případný zaměstnavatel zjistí, že jde o Roma, je místo najednou obsazené.

Na určitá nebezpečí diskusí o diskriminaci naopak poukázal předseda Společenství Romů na Moravě Karel Holomek. Upozornil, že neustálé diskutování o diskriminaci, která je skutečná, s sebou nese i určitou pasivitu: „Stále platí, že Romové jsou postiženi skepsí, že se stále distancují od zapojení do občanského života, stále jsou v izolaci. Je to výsledek obecně se projevujícího ducha společnosti, všeobecné nevraživosti, předsudků. Není však jiné cesty, než prolomit tyto bariéry.“ Roman Růžička