Na webových stránkách MF Dnes jsem si přečetla článek Ondřeje Černého Jak získat Romy pro EU? Těžko. Vrací se v něm k nedávné kampani k referendu, kterou v Chanově u Mostu zorganizovali lidé z o. p. s. Dům romské kultury. Snažili se Romy oslovit a motivovat je, aby hlasovali pro vstup. Problém tkvěl však v tom, že převážnou většinu návštěvníků tvořily děti, pro které „světle modré stěny se žlutými hvězdičkami symbolizujícími státy EU jsou (…) asi jen výzdobou.“

Černý upozorňuje na fakt, že Romů z Chanova je takřka zbytečné se ptát, zda podpoří vstup ČR do EU. Představa, že nikomu z nich vlastně asi nikdo nevysvětlil, o co se jedná, je pochmurná. Je o to děsivější, že v podobné situaci se ocitá většina Romů v ČR. Podle Jaroslava Hutky, který na zmíněné akci vystoupil, „je to nejspíš nedůvěra komunity k tomu, že jim my, většina, něco dáváme a říkáme, že to bude dobré. Zkušenost lidí, kteří tu žijí, je ale jiná. My jim Evropu jejich řečí nabídnout neumíme.“
Černý však navzdory převážně skeptickým reakcím na EU ze strany Romů uvádí i o něco málo optimističtější vize. Jeden dotázaný nezaměstnaný, který se chystá v referendu volit pro, údajně zareagoval takto: „Prý pak budeme moci bydlet, kde chceme, a dělat, kde budeme chtít. Ale kdoví, jak to bude. Tady to stejně nemá cenu. Třeba to vyjde.“ Většině se však nechtělo poslouchat informace o něčem, čemu vůbec nerozuměli. „Ale jo, je dobrý si zazpívat a něco si říct. Děti tu ukážou, jak umí malovat. A ta unie? Tomu nerozumím,“ reagovala mladá romská maminka.
Zmíněný příspěvek může fungovat pouze jako připomínka toho, co a koho česká vláda a veřejnost opomenuly na své cestě za vstupem do EU. Pokud by tomu tak nebylo, nemohli bychom dnes řešit otázku neinformovanosti romského obyvatelstva. Ani v Chanově, ani jinde v Čechách či na Moravě. Pravděpodobně bychom se ani nesetkali s reakcemi čtenářů MF Dnes, které jsou na webových stránkách uvedeny hned pod článkem. Cituji: „Nejlépe by bylo, kdyby cikáni vstoupili do EU a Češi zůstali v Česku.“ „Pokud vstoupíme do EU, tak si Romové (alias Cikáni) připnou křidélka a začnou cestovat za lepšími sociálními dávkami. Taková je už jejich nátura. Pracovat rozhodně nemají v úmyslu.“
Je tu však jeden „malý“ problém. Názvem článku vlastně autor vztahuje situaci chanovských Romů na ostatní Romy v ČR. V některých momentech jsem dokonce nabyla dojmu, že se spíš jedná o zkreslený projev člověka, který nemá dostatek informací o životě zbytku romské populace v ČR. Poznatky nabyté v jedné části republiky nelze aplikovat na populaci zbytku ČR.

jana kabeláčová