Milí čtenáři, rádi bychom se s vámi podělili alespoň o některé ukázky ze sbírek brněnského Muzea romské kultury. Na stránkách RH budeme pravidelně přinášet zejména historické ukázky z našeho dobového tisku i staré fotografie Romů. Novinový výstřižek a fotografie spolu nemusejí vždy souviset, což ozřejmí popis pod fotkou. U novinových článků zase nepřehlédněte rok, v němž vyšel a můžete zkusit porovnat, jak byla tehdejší situace Romů odlišná, anebo podobná ve srovnání s tou dnešní. Připravila Jana Horváthová

Cikáni postaveni na roveň Židům. Dojde i na „metlu venkova“. Už po staletí platilo u nás rčení, že cikáni jsou metlou venkova. A byli jí také skutečně, a to jak náleží citelnou a štiplavou. Působili zvláště v některých jimi zamořených krajích veliké škody všeho druhu, provozovali všelijakou neplechu. Byli také nebezpečnými šiřiteli různých nakažlivých nemocí a epidemií. Jsouce mistry v loupeži a krádeži, neštítili se ani jiných zločinů – na př. únosů dětí – a zvláště ne vraždy. Z čerstvých vzpomínek možno zaznamenat z let býv. čs. republiky tuhý boj s odvážnými, dokonce organisovanými cikány na českém jihu, kde se množily tajemné vraždy. Tehda i četnictvo přineslo krvavé oběti, neboť ráznému postupu a vyčištění země od cikánů bránili různé zájmy – demokracie. Ano! Demokratičtí činitelé pokoušeli se cikány „vychovávat“ a zušlechťovat, což se nedařilo také proto, že ani vzory demokratického života, jež cikáni kolem sebe pozorovali, nestály mravně také příliš vysoko. Vždyť nekradli, nepodváděli a lid nemámili tehdy jen prohnaní cikáni … Pokud se někde podařilo nenapravitelné tuláky usadit – jako na východním Slovensku a býv. Podkarpatské Rusi, takže se stali dokonce demokratickými voliči – namlouvali si i tuhle špinavou a nebezpečnou sebranku nejrůznější politické partaje zcela bez ostychu. Vždyť hlas cikánský měl přece stejnou cenu jako hlas universitního profesora. Komunističtí poslanci a senátoři, jimiž se to hemžilo v býv. Národním shromáždění, cikánů se docela veřejně zastávali, hájili je a prohlašovali za část proletariátu. Tak tak že jsme tehdáž to nedotáhli k údivu Evropy na cikánské poslance nebo dokonce na ministra. O cikánech nám píší i teď naši čtenáři z míst, kde ještě zůstali víc než nepříjemnou svízelí. V dopisech vyslovováno je očekávání, že zbavíme se v oblasti Čech a Moravy černých Židů definitivně. Zvláštní pozorností pak doporučování cikánští míšenci, jichž mnoho mezi námi a kteří představují obyčejně demoralisující živel. Věříme s kamarády čtenáři a dopisovateli, že „cikánská čistka“ bude u nás provedena. Venkovský lid celých krajů si oddechne stejně z hluboka, jako si leckde již oddechl od Židů. Julius Pachmayer Vlajka 1. 7. 1942 (Vlajka byl časopis československých fašistů)