Mnoho Romů v Brně pochází ze Skrabského. To je takové malé městečko na východním Slovensku. I teď tam žije mnoho Romů, určitě více než polovina z jeho obyvatel. Proto jsme založili takovou tradici vzájemných setkávání. Jednou zajedou brněnští Romové do Skrabského, podruhé zase skrabští do Brna. Jejich fotbalové týmy si zahrají přátelský fotbal juniorů i seniorů a večer pak je společná zábava s romskou muzikou.

Romové tak potvrzují československou vzájemnost a ukazují, aniž si to uvědomují, jak úzce jsou svázání s Československou republikou, blahé paměti.
Letos přijel ze Skrabského plný autobus a v něm vedle Romů i pan starosta a tři radní. Bylo to pro mne radostné zjištění. Starosta, chlap jako hora, cítil se mezi Romy jako doma. Ptám se ho: „Jak to, že mezi zastupiteli města nemáte žádného Roma? Vždyť tam žije Romů plno!“
„To sa, milý panko moj, opýtajte našich Romů. Nevedia sa dohodnúť. Jednému kandidátovi by stačilo len 97 hlasov. Ani to mu nedajú!“
Obrátil jsem se na staršího Roma, jak se později ukázalo, možného kandidáta do komunálních voleb: „Hej, veru, je to tak. Závidia jeden druhému. Než by dali hlas volakému Romovi, ktorý by bol výše než oni sami, dajú ho radšej gádžovi. Eště zme nevyrástli. Tak si aj zaslúžime, čo máme!“
V Čechách a na Moravě tomu není mezi Romy jinak. Smutná pravda. Co dělat?
Můžeme počkat, až i všichni Romové budou dostatečně bohatí, aby jeden nezáviděl druhému. To se ale načekáme!
Nebo na sobě začít pracovat!
Karel Oswald