Velikonoce předznamenávají konec půstu a příchod jara po dlouhé zimě. Stromy začínají kvést a všude se gruntuje. S blížícím se svátky se chystají sváteční kroje a roby malují vajíčka. Svobodné děvčice vykupují v obchodech mašle a pentle. Šohaji si pletou pomlázky a tatary, které někdy dosahují až tří metrů délky. Samotný den pomlázky začíná u nás na Slovácku již v brzkých ranních hodinách. Ještě bývá za okny tma a chlapci se již předhánějí, kdo první začne malovat po silnici a chodnících. Každý nechá vzkaz bílou barvou před domem své milé. Tento starý zvyk je chápán jako označkování svého teritoria. Ranní zpěv ptáků přehlušují chlapci, kteří se scházejí a zpívají za doprovodu muzikantů. Již před Velikonocemi se v obecní hospodě dohodnou, kdo s kým bude o pomlázce chodit. Je to dost důležitá věc, protože kolikrát bývá tato dohoda provázena rvačkou a vyraženými zuby. Děvčice doma už s napětím čekají, až k nim šohaji přijdou. Trochu se obávají výprasku, ale žádná by neunesla tu hanbu, kdyby k nim nikdo nepřišel. Každý chlapec jde nejprve ke své milé a polévá ji studenou vodou. Vody musí být dostatek, aby dívka byla celá mokrá a po celý rok zdravá. Před domem vytvoří chlapci uličku a tou musí roba proběhnout. Chlapi ji mrskají po nohách, aby ji celý rok nebolely. Po mrskačce následuje obřad uvazování mašlí a pentlí na pomlázku. Chlapci se pak na závěr chlubí, kolik mašlí a pentlí na pomlázce visí. Je to symbol, jak byli o Velikonocích schopní a úspěšní. Celé Velikonoce na Slovácku provází zpěv na ulicích a koštování slivovice. Pro lidi na Slovácku je tento svátek jara snad největším svátkem v roce.
Alojz Vašek