Brněnský soud odsoudil Jána a Ľudovíta Polákovy za pokus o rasově motivovanou vraždu. Ján dostal 12 let a jeho bratr Ľudovít 14. Oba se proti rozsudku odvolali. Šlo o hospodskou rvačku, ve které jeden z bratrů použil nůž a přitom údajně padla i slova o českých prasatech, která stejně podřežou.

Nechci hodnotit, zda soud rozhodl správně a do jaké míry šlo skutečně o rasově motivovaný trestný čin. Zaujala mě však jiná věc. Zatímco v tomto případě soud rozhodoval poměrně rychle a přísně, v jiných případech rasového násilí jsou orgány činné v trestním řízení podstatně liknavější. Stíhání skinheadů se táhne a táhne a z poklidné letargie dokáže vytrhnout naši policii snad jen dokonaná vražda a někdy ani to ne. „Pouhý“ pokus o rasovou vraždu však nestačí.
Jako příklad může posloužit svitavský skinhead Pechanec. Před lety se pokusil zavraždit Roma Ladislava Peštu. Napadený mladík, kterého Pechanec bodl do hrudníku, snad jen zázrakem a také díky lékařům přežil. Čas běžel a soud s Pechancem se vlekl. V roce 1999 ho sice soud v Blansku odsoudil na tři a půl roku do vězení s ostrahou, ale Krajský soud v Brně rozsudek zrušil. Poté se zřejmě soudní orgány odebraly k několikaletému zimnímu spánku. Z letargie se orgány činné v trestním řízení probudily až později – po zavraždění Oty Absolona. Trochu pozdě.
A není to jediný případ liknavosti, ba přímo benevolence v případě rasově motivovaného násilí. Stíhání pachatelů a jejich potrestání se vleklo v Písku, v Jeseníku i v Karviné. Jenže to byli „bílí“ násilníci a oběťmi jejich útoků byli Romové. Na druhé straně často jen v emocích vyřčené slovo ze strany Romů probudí v policii činorodost. Třeba jako v Matiční v Ústí nad Labem. Hned si někdo všimne (nejen policie, ale i mnozí uvědomělí občané), že byl spáchán trestný čin.
Téměř to vypadá, že velká část české společnosti je ve střehu, aby mohla říct: vždyť ti Romové jsou také rasisté. V Čechách i na Moravě je to koneckonců oblíbený postoj. Než nějaký problém řešit, raději poukážeme, že ti druzí jsou také špatní, možná i horší. Počkáme si na „černé“ rasisty. Je přeci tak snadné nad „našimi“ chlapci přivřít oči, ale vůči Romům (ale také Ukrajincům, Vietnamcům) je mít pořádně otevřené. Roman Růžička