Podpora a pomoc rodinám s dětmi ohroženými ústavní výchovou, postupné snižování počtu dětí v ústavní výchově, působení na veřejné mínění a změna postoje veřejnosti i odborníků k ústavní výchově – to jsou hlavní cíle projektu ostravského o.s. Vzájemné soužití nazvaného Prevence odebírání dětí z rodin. Jeho realizace byla zahájena 19. září v prostorách nově zřízeného pracoviště na ulici Bieblova 8 v Moravské Ostravě.

Přítomni byli nejen náměstek hejtmana Jiří Carbol, náměstek primátora města Ostravy Zbyněk Pražák a kandidát na primátora Ivo Ženatý, ale i psycholožka a vedoucí Centra náhradní rodinné péče Fondu ohrožených dětí Jarmila Valoušková a Jaroslav Slaný, pediatr a přednosta kliniky dětského lékařství Fakultní nemocnice s poliklinikou Ostrava, kteří se spolupodílí na naplňování projektu. Projekt v první řadě finančně podporuje Evropská komise, direktorát spravedlnosti, svobody a bezpečnosti ze zdrojů programu Daphne II, určeného k boji proti násilí na ženách, dětech a mladých lidech. Dále jej podporuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR a Magistrát města Ostravy.
Tým, který projekt realizuje, byl pojmenován Hnízdo (Čiriklano Kher): tvoří ho dvě sociální pracovnice a tři romské terénní asistentky. Podporuje je tým externích odborníků:
psycholožka, pediatr, právnička a policista. Skupina dlouhodobě pracuje s osmnácti romskými a devíti neromskými rodinami. Projekt má sloužit především rodinám v obtížné situaci, kdy jim hrozí odebrání dětí, a rodinám, které usilují o návrat dětí z ústavů. Klíčovým impulzem k jeho vypracování byl případ romské holčičky Evy Sivákové, prvního dítěte Moravskoslezského kraje v roce 2005. Úřady ji odebraly kojící matce pár dnů po porodu a umístily ji na čtyři měsíce do kojeneckého ústavu. Do řešení případu se zapojili pracovníci sdružení Vzájemné soužití spolu s úřadem ombudsmana a dnes žije Evička spokojeně ve vlastní rodině. Tento případ jasně ukázal na nedostatečnou podporu rodiny ze strany úřadů a sociálních pracovníků.
Z výzkumu, který realizoval profesor Kevin Brown z univerzity v Birminghamu ve 32 evropských zemích, vyplývá alarmující fakt, že Česká republika je zemí s nejvyšším počtem dětí ve věku do tří let umístěných v ústavech. Evropská unie považuje odebírání dětí z rodin a jejich dlouhodobé umísťování do ústavních zařízení za násilí páchané na dětech a naši republiku za tuto praxi již několikrát opakovaně kritizovala.
Česká společnost by konečně měla vzít za své, že nejlepším místem pro zdravý vývoj je rodina, nejlépe vlastní. Pokud dítě z důvodu ohrožení zdraví či života nemůže vyrůstat ve vlastní rodině, je potřeba pro ně hledat rodinu náhradní. Pokud se však umístění do ústavu jeví jako nezbytné, mělo by být použito pouze na co nejkratší dobu. Ústavní péče je pro dítě nejméně vhodným a pro společnost nejdražším řešením situace. Náklady na roční pobyt dítěte v kojeneckém ústavu činí zhruba 330 000 Kč, přičemž srovnatelné náklady na péči o dítě v rodině, ať už náhradní nebo biologické, jsou přibližně čtyřikrát nižší.

Jana Kabeláčová
Foto: archiv Vzájemného soužití