Libeček lékařský je trvalka mohutného vzrůstu. Má silný oddenek, bohatě rozvětvené kořeny, lodyha vyráží až do výše dvou metrů, je oblá, rýhovaná, nahoře rozvětvená. Spodní listy jsou veliké, s dlouhým řapíkem. Libeček kvete v letních měsících. Celá rostlina vykazuje typické aroma, připomínající polévkové koření maggi, proto se jí také lidově říká magikořen.

Libeček má původ v jižní Evropě. Hojně se pěstuje na zahrádkách a jen občas zplaňuje. Předmětem využití je především oddenek s kořeny, méně často nať nebo plody. Oddenek sbíráme zpravidla na podzim třetího roku. Nať sbíráme v průběhu celého roku, semena na podzim, po úplném dozrání.
Libeček působí jako silný močopudný prostředek, podporující vylučování nežádoucích solí z organismu, především však chloridů. Výborně léčí záněty dolních cest močových, zlepšuje vylučování žluči a při nachlazení rozpouští hlen. Vylučuje kyselinu močovou, napomáhá ke snižování soudržnosti močových kamenů, které se pod jeho vlivem rozpadají. Zlepšuje vylučování trávicích fermentů, a je proto vhodný pro léčbu různých dyspepsií, zejména pak u starších osob. Příznivě ovlivňuje nepravidelnou menstruaci.
Nať používáme především v kuchyni do omáček a polévek, ve fytoterapii třeba k protirevmatickým koupelím, zejména rukou a nohou.
Svou přitažlivost zvýšíme vložením sáčku s libečkem do koupele. Takovou koupel je nejlepší si připravit před setkáním s novými lidmi. V Americe se s oblibou užíval oddenek kandovaný. Ten se jako sladké pokroutky užíval pro uvolnění nebo vylepšení dýchání, ale také pro uvolnění dolních cest močových, pro urovnání menstruace a pro vyčistění pokožky. K poslednímu účelu se též užíval léčivý roztok.
Vzhledem k tomu, že se libeček užíval pro vylepšení všech funkcí pánve (spodní části těla), více než 600 let se dával do souvislosti s milostným životem. Svědčí o tom i jeho anglický název lovage, který zřejmě vznikl od slova love, což je láska.

Hierom