Bukvice lékařská je bylina, známá také pod názvem čistec lékařský (Stachys officinalis Trevis). Jde o trvalku s přímou lodyhou, vysokou půl až jeden metr, která je nevětvená, řídce listnatá. To činí bukvici velmi typickou rostlinou listnatých lesů, luk a pastvin.

Bylina má ráda vlhčí, zásadité až neutrální, humózní půdy. Místy je poměrně hojná. Sbírá se nať, pro kterou kdysi platilo úsloví ,,prodej kabát a kup si bukvici“. Sbírá se začátkem rozkvětu a s jistými výhradami se dá sbírat po celé léto až do podzimu.
Tříslovinná droga obsahuje betain, cholin, silice s hořčinami, prchavý olej, kyselinu tannovou, stachydrin a další účinné látky. Působí dobře při poruchách trávicího ústrojí se zanícenou a překrvenou sliznicí, například při krvavých průjmech následkem úplavice.
Důležité je působení proti astmatu, na snížení krevního tlaku a při nervové vyčerpanosti snižováním přecitlivělosti centrální nervové soustavy. Využívá se toho hlavně při lehčích depresích a při mírnější epilepsii. Zevně se bukvice používá v léčbě bércových vředů a jiných afekcí, například při bakteriálním zánětu nebo postižení pokožky plísní.
Tato bylina byla vždy opěvována jako očištující a ochranná rostlina. Pseudo Apuleius říkal, že ochrání tělo i duši svého nositele. Dána pod polštář, ochraňuje před zjeveními a zlými sny. Bývá součástí ochranných a očištujících kuřidel. O svatojanské noci se pálí v ohni, přes který se skáče, aby očistila od nemocí a zla.
V podstatě se dá ale říci, že tato královna mezi bylinami se může aplikovat v jakékoli podobě. Od dob římského císaře Augusta, který také bukvici užíval, se vyzkoušelo už mnoho způsobů na mnoho potíží – výčet obou by trval dlouho.

Hierom