Romano Hangos motto
ročník 9, číslo 7
vyšlo 2007-04-16

aktuální číslo
zprávy
rozhovor
názory
anketa
přílohy
reportáž
starší čísla
redakce
odkazy
e-mail



  Spolek žen poškozených sterilizací se stále schází

OSTRAVA – Spolek žen poškozených sterilizací byl založen dne 6. ledna 2005. Každý první pátek v měsíci se v ostravském Vzájemném soužití scházejí všechny ženy, kterých se problém sterilizace týká.
Schůzek se též účastní ředitel sdružení Vzájemného soužití Kumar Vishwanathan a právní zástupkyně sterilizovaných žen Mgr. Michaela Tomisová. Na schůzkách spolku mají ženy možnost sdělit si své příběhy či se dozvědět aktuální zprávy o vývoji v případu. Skutečnost, že ženy, které podstoupily nedobrovolnou sterilizaci, mohou otevřeně mluvit o svém údělu, je pro ně velkým přínosem. Nedávná zpráva ombudsmana k problematice sterilizací byla pro všechny velkým povzbuzením. Cítí, že činnosti spolku má smysl. Též motivuje ženy, aby vytrvaly nejen ve vzájemném setkávání, ale v celé kauze.

Anketa
Při nedávné návštěvě Ostravy jsme se několika žen zeptali:
1. Jaký význam má pro vás možnost do spolku docházet a přímo se účastnit dění?
2. Jak přijala vaši aktivní účast na chodu spolku rodina?
3. Jakým způsobem Vás ovlivnil fakt, že jste byla sterilizovaná?

Kristýna Kotlárová (50 let)
1. I pro mne je velmi důležité, že mohu do spolku docházet. Jsem ráda, že existuje. Můžeme zde o všem otevřeně mluvit a podělit se o své trápení. Našla jsem zde spoustu přátel.
2. Svou rodinu zde nemám, jsem tu pouze s manželem. Souhlasí s tím, že spolek navštěvuji a podílím se na dalších krocích.
3. S mým nynějším manželem nemám děti. Zažili jsme kvůli mé sterilitě spoustu hádek. Od doby, kdy jsem byla sterilizována, mívám pravidelně hrozné bolesti hlavy, zad a podbřišku.

Elena Gorolová (37 let)
1. Já jsem ráda, že jsem našla takový spolek. Spolek je pro ženy velice důležitý. Dnes už víme, že se nadále s romskými ženami nesmí takto zacházet, že už jim nemohou lékaři udělat sterilizaci jako nám. Že informovaný souhlas ke sterilizaci žena musí dát až poté, co je seznámena se všemi informacemi o sterilizaci a o následcích, které sterilizace přináší. Žena má také čas se doma rozhodnout, zda je ochotna sterilizaci podstoupit, může se poradit s manželem, s rodinou. To je právě to, co nám všem v dobách, kdy jsme byly neprávem sterilizovány, chybělo. Ráda bych, aby tento spolek vydržel. Zatím jsem ve spolku jako dobrovolnice, ale do budoucna si přeji něčeho dosáhnout a ženy někam dovést. Přeji si, abychom dosáhly toho, že budeme náležitě odškodněny. V první řadě chceme však docílit toho, aby se žádná žena již nikdy nestala obětí nedobrovolné sterilizace. Kromě jiného bych chtěla s Kumarem Vishwanathanem uspořádat pro ženy výlet, aby zakusily i jiné prostředí a zapomněly na své strasti. Aby nabyly pocitu, že se pro ně něco dělá, a aby měly prostor si sdělit, co je bolí a jaká mají trápení.
2. Žádný problém v rodině nemám s tím, že docházím do spolku, manžel i děti mne podporují.
3. Mně sterilizace ovlivnila celý život – byla jsem sterilizovaná, když mi bylo 21. Mám dva syny. Neměla jsem svůj byt a mé dva syny proto prakticky vychovávala podle svého má matka. Nyní mám již deset let svůj byt, v němž jsem úplně sama, protože synové jsou už velcí. Původně jsem si do nového bytu chtěla přivést i miminko, které bych vložila do postýlky a vychovala podle svého ve vlastním zázemí. Abych se doma nezbláznila, začala jsem studovat a věnovat se spolku. Zdravotní problémy po sterilizaci mám – veliká bolest hlavy a podbřišku při menstruaci, křeče, bolesti páteře.

Helena Balogová (45 let)
1. Moc se mi ulevilo, když jsem se dozvěděla, že mohu do spolku docházet a povídat si s ostatními o společných problémech. Jen takto jsem dostala možnost pocítit podporu naší právničky, ale i ombudsmana, sdružení a ostatních žen zde ve spolku. Máme možnost mluvit o zdravotních problémech, které jsou mnohdy velmi podobné, a sdělit si zkušenosti, které jsme musely zakusit i ve svých rodinách poté, co jsme zjistily, že už nikdy nebudeme moci znovu otěhotnět.
2. Děti i manžel souhlasí s tím, abych spolek navštěvovala, a podporují mne.
3. Mám čtyři děti a čtyři vnoučata. S mým současným manželem máme společně jen jedno dítě, ale vím, že si se mnou přál mít mnohem více dětí. Vím, že je zklamaný, ale časem se s tím smířil. Trpím bolestmi hlavy, zad a podbřišku.

Připravila Jana Kabeláčová

přečtěte si
-> Noviny ke stažení

téma

redakce
Romano Hangos/Romský hlas
vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, vydává Společenství Romů na Moravě
Adresa redakce:
Francouzská 84, 602 00 Brno
tel.: +420 545 246 645
fax: +420 545 246 674
email: rhangos@volny.cz

vyhledávání



Radioľurnál

Radioľurnál