Etheridge Knight (1931–1991)
Roku 1960 byl odsouzen k dvacetiletému trestu a podle jeho výpovědi to byla poezie, co jej znovu vrátilo k životu. Drsná, robustní lyrika jeho Básní z vězení zapůsobila roku 1968 na veřejnost jako kulturní šok; verše s vysokým citovým napětím, které bylo akcentováno působivým užitím žalářnické mluvy, byly žalobou i výrazem touhy po svobodě. Z literárních projevů mnoha dalších vězňů uspořádal Knight antologii Černé hlasy z vězení (1970). Ve sbírce Z ženy zrozený (1980) najdeme vedle vybraných starších básní též verše nové.

Černým básníkům, kteří pomýšlejí na sebevraždu
Etheridge Knight

Černí básníci mají žít – ne skákat
z ocelových mostů / tak jako bílí chlapci.
Černí básníci mají žít –
ne klást hlavy na koleje / tak jako bílí chlapci.
Černí básníci mají hledat –
ne příliš pátrat v sladkých temných jeskyních či honit se za oharky
po stezkách duše / tak jako bílí chlapci.
Neboť černí básníci patří černému lidu.
Jsou flétnami černých milenců.
Jsou varhanami černých smutků.
Jsou troubami černých válečníků.
Nechť všichni černí básníci umírají
jako trubky a jsou pohřbeni v prachu pochodujících nohou.