(Romaňi čhib, Karlova Univerzita, Praha)

V předcházejícím čísle jsme mluvili o tom, že romsky se kdysi dalo říct všechno, o čem Romové potřebovali mluvit. Jenomže Romové byli kdysi hudebníci, kováři, pletli košíky, dělali nejrůznější práce pro sedláky, sváželi v lese dřevo, roztloukali kamení na cestách, hloubili studny a podobně. Ale byli Romové lékaři? Inženýři? Učitelé? Spisovatelé? Politici? Důstojníci?

Možná se našel i vzdělaný Rom – lékař, inženýr, lingvista, historik, ale my o takových nevíme, protože jich bylo nesmírně málo. Jeden z tisíců. Majoritní společnost už takové Romy nepovažovala za „cikány“. A co oni sami, ti vzdělaní Romové? Považovali se ještě za Romy? Patrně nezapomněli na svou romskou matku, na svůj romský lid. Ale pokud mluvili romsky, tak jenom o tom, o čem se dalo mluvit doma: o příbuzenstvu, o jídle, o všedních záležitostech. Jistě rozuměli romským pohádkám a písním. Ale o své profesionální práci s Romy nemluvili. Proč? Protože jiní Romové (inženýři nebo doktoři), s nimiž by mohli hovořit o odborných věcech, nebyli na dosah. A tak odborně hovořili romští profesionálové s neromskými profe- sionály „gádžovsky“. Proto v romštině chybí odborná terminologie. Nejsou odborné výrazy. Chybí slova pro záležitosti, které byly mimo každodenní život Romů. A pokud se taková slova v romštině užívají, pak jsou většinou převzatá z neromských jazyků.
Dnes se Romové ocitají ve zcela jiné situaci. Je pravda, že pořád ještě jsou chudí Romové, pořád ještě jsou takoví, kteří vyšli pouze ze základní školy. Ale je take čím dále tím více Romů vzdělaných – lékařů, spisovatelů, učitelů, sociálních pracovníků a podobně. A ti, jestliže chtějí spolu mluvit nejen o všedních záležitostech, ale i o tématech odborných, jakým jazykem mluví? Česky? Slovensky? Anebo přeskakují z romštiny do češtiny? Pokud nevědí, jak říci to nebo ono romsky, použijí slovo české. České slovo dají tam, kde je v romštině mezera. Lingvisté tomu říkají lexikální mezera nebo mezera v jazyce, mezera ve slovní zásobě (anglicky language gap).
Každý jazyk se v některém údobí své historie octne v podobné situaci, v jaké je dnes romština. Jen se podívejme na češtinu před dvěma sty lety. O tom budeme mluvit příště.
pokračování příště