Chci vám něco říci k zákonu 261/2001 Sb., což je zákon mluvící o nároku na odškodnění těch, kteří byli za 2. světové války persekuováni z důvodů rasových.

Vláda požaduje po ubožácích Romech, kteří prožili útrapy za 2. světové války, úplné nesmysly. Vždyť ti, kteří to přežili a neskončili ve Vápence, kde je zaživa pálili nebo v Osvětimi a jiných koncentračních táborech, to přežili jen proto, že se schovávali po lesích.
Ti, kteří přežili, většinou neumí číst ani psát a je to výsměch za ty, co je zlikvidovali v koncentračních táborech, kde skončila moje babička, děda a celá jejich rodina. V té době mně bylo deset roků, ale co si pamatuju, tak jsme nic dobrého neprožili. Můj otec byl partyzánský kovář a od doby, kdy se u nás ukrývali partyzáni, jsme se museli ukrývat v lesích, protože nás ohrožovali Němci i gardisté.
Možná, že pracovníci, kteří žádosti Romů vyhodnocují, neznají nic o jejich útrapách za války na Slovensku, nebo snad jen z filmů a knížek. Jinak by nežádali takové nesmysly.
Například, co jsme jedli a jak jsme si obstarávali jídlo. Ujišťuji vás, že to nebylo knedlo, vepřo a zelo! Odhrabávali jsme sníh a hledali zmrzlé brambory, ze kterých jsme dělali bramborové placky. Nebo jsme jedli zdechliny zvířat, takže to nebyl žádný kaviár. Zkrátka, co příroda dala. Chodili jsme v zimě po lesích, promrzlí až na kost a neměli žádnou naději. Já osobně jsem stál dvakrát s celou svojí rodinou před popravčí četou a jenom zázrakem jsme se zachránili.
Přesto jsou po Romech požadována různá potvrzení z místa tehdejšího bydliště, ale všichni musí dobře vědět, že po Dukelskokarpatské operaci fašisté na východním Slovensku zanechávali za sebou úplnou spoušť, všechno vypálili a žádné kroniky neexistují. Staří pamětníci poumírali a chudáci Romové jezdí zbytečně křížem krážem po Slovensku a shánějí neexistující potvrzení. Tím jim vznikají jenom další zbytečné finanční náklady.
Rozumnější by bylo rovnou říci, že to úředníci mají za úkol protahovat, aby co nejvíce žadatelů umřelo a nebylo nutno už nikomu nic platit. Čas letí a těm, kterým bylo tehdy deset let, je teď sedmdesát. Nesplňujeme zákonem stanovené podmínky nejspíš proto, že jsou nesmyslné!
Na takové věci, jako je odškodnění pro Romy, peníze nejsou. Za to, co napáchali naši politici a jiní páni u vesla, platíme desítky miliard, například za jakéhosi televizního magnáta, který devastoval podnikatelské prostředí, platíme americké firmě ve spojitosti s televizí Nova obrovské peníze, které jdou také z našich ubohých a děravých kapes. Co je to proti několika desítkám milionů korun, které by měly být vyplaceny Romům za to, co opravdu vytrpěli!
Je to už 60 let od těch událostí a naše naděje na tu aspoň malou satisfakci za utrpení umírají, stejně jako my, jeden za druhým. Je to výsměch!
Michal Čonka, Teplice