Terčem časté kritiky kvůli problémům s rasismem je Česká republika. Statistika je následující: za prvních jedenáct měsíců roku 2004 došlo k 209 rasově motivovaným trestným činům, za celý předcházející rok jich bylo 236.

Uvádí se to ve zprávě ministerstva vnitra. Podle dodatku ke zprávě o rasově motivovaných činech, kterou v těchto dnech zveřejnilo Evropské středisko pro monitoring rasismu a xenofobie (EUMC), patří však ČR k nevelkému počtu zemí, které oficiálně sbírají data o rasově motivovaných trestných činech a násilí.
Ze zprávy EUMC vyplývá, že právě nedostatečná evidence o rasových incidentech ve většině zemí EU ohrožuje politické snahy o zastavení násilí vůči menšinám. Pouze šest z 15 monitorovaných zemí má ucelený systém, který vypovídá o rasově motivovaných trestných činech uvnitř země. O útocích na příslušníky etnických a náboženských menšin většinou nevedou žádnou zvláštní statistiku. Tři ze srovnávaných států mají pouze neveřejné informace o rasových zločinech. (U nás jsou statistiky o rasově motivovaných trestných činech zveřejňovány mj. v rámci materiálů o problematice extremismu, které jsou veřejnosti přístupné na webových stránkách ministerstva vnitra.)
Rozdíly ve zpracování (či nezpracování) rasově motivovaných trestných činů v členských státech EU vedou ke značně zkreslené představě o míře rasismu. Paradoxně pak země, které mají nejlepší evidenci, mohou být neprávem vnímány jako země s největší mírou rasismu.
Mezi „staré“ členské země EU, které podle názoru EUMC efektivně evidují rasově motivované činy, patří vedle Dánska, Finska a Švédska také Velká Británie, Irsko a Francie. Data sice ukazují, že v letech 2001 až 2003 tam došlo k poklesu rasově motivovaného násilí, ovšem údaje z Velké Británie a Francie za rok 2004 už opět ukazují vzestup.
Pachateli jsou nejčastěji mladí muži, především sympatizanti různých extremistických skupin. Oběťmi se stávají zpravidla příslušníci náboženských a etnických skupin – kromě Romů také obyvatelé severní Afriky a bývalé Jugoslávie.
Zpráva je poznamenána chabými statistickými daty z jednotlivých zemí. „Pokud se rasistické činy neevidují, znamená to, že se problém podceňuje a oběti nejsou vidět,“ komentovala ředitelka EUMC Beata Winklerová nedostatečné statistiky. „Potřebujeme vědět víc o pachatelích rasistických činů a přijmout efektivní legislativu, aby pachatelé byli za tyto činy přiměřeně trestáni.“
(red)