Z hlediska praktického s sebou šílenství nese společenskou nezpůsobilost. Ukazuje se, že Jižané, kteří jsou posedlí černošským komplexem, nemohou jisté úlohy ve společnosti plnit vůbec. Nejsou například schopni správného rozhodování, jde-li o vztah černých a bílých.

Už výroky, že černochy „znají“ a že jim „rozumějí“, naznačují neochotu měnit zafixovaný názor a brát v úvahu nová fakta, jež by mohla vést k rozumnějšímu hodnocení rasové situace. Bludy mentálně zdravých lidí mívají podporu davu, avšak tytéž představy bláznů bývají označovány za protispolečenské. Pro černochy, kteří projev víry v rovnoprávnost mohou zaplatit životem a požádají-li o sodovku, riskují zmrzačení, je ovšem chování Jižanů jasně asociální. A právě takové je z pohledu bílých, jimž hrozí podobné násilí, nepodrobí-li se scestným jižanským pravidlům. Pacienti v blázinci se o sobě nedomnívají, že jsou šílení; tak je vidí pouze zvenku. Skutečnost, že je nenormální chování vůči černochům vlastní velké skupině lidí, jen potvrzuje poznatek, k němuž došel Nietzsche – že totiž „u jedinců je šílenství něčím opravdu výjimečným, ale u kolektivů, politických stran, národů a epoch jde o jev zcela běžný“.
Edward Franklin Fraizer
(1894–1962)
Významný historik a sociolog, k jehož nejdůležitějším dílům patří Černošská rodina ve Spojených státech, Černošské náboženství v Americe… V roce 1948 se stal prezidentem Americké sociologické společnosti a sloužil i jako poradce UNESCO pro rasové otázky.
-jk-