Složitost lidských osudů je nevyzpytatelná. Někdo si svůj osud řídí sám, někomu ho řídí jiní. Dobrým příkladem toho jsou mnozí bezdomovci, kteří se stávají oběťmi podvodníků, rodinných intrik, režimu, politických a ekonomických reforem státu. Bezdomovci existují i u nás, každým rokem jich přibývá a zůstávají svým osudům napospas.
Bezdomovcem se může člověk stát nejen vlastní vinou, ale třeba i tak, že se stát dostatečně nepostará o jednoho z manželů, které soud rozvedl. Nebo když někdo využije mezer v zákoně a pod rouškou fiktivní výměny prodá statní byt. Nebo když se dostanou do rozporu se soudy lidé žijící na sociálních dávkách, či neznalí zákonů, podceňující vážnost situace. Neúprosné a přísné soudy svými opatřeními a rozsudky z nich potom mohou udělat bezdomovce.
Stejně tak mohou udělat ze svých občanů bezdomovce obecné a městské úřady. Stačí se totiž domluvit, že neplatiče nájemného nebo nepřizpůsobivé občany budou vystěhovávat bez náhrady bytu. Tyto praktiky se uplatňují nejvíc na Romech, když se jich chtějí obce zbavit. Přesně takto ze zbavil Romů Rožnov pod Radhoštěm.

Bezdomovcem se občan stane i tak, že vědomě neplatí nájem a počítá s tím, že jej vystěhují bez náhrady bytu. Ale mnozí se do podobné situace dostali jen proto, že ztratili práci, a potom už neměli na nájem. Dluhy rostly i s úroky a majitel zakročil v okamžiku, kdy už dlužná částka byla tak velká, že nebyla šance ji zaplatit. Takové lidi vystěhoval úřad do holobytu a z holobytu potom na ulici. Nejvíc na to doplácejí Romové. Stát, jeho zákony a předpisy navíc rozbijí funkční rodinu a děti bezdomovců se dostanou do dětských domovů.
Existují realitní kanceláře a soukromé firmy, které také udělají z občanů bezdomovce. Suplují totiž banky, které by sociálně slabým lidem půjčku nedaly. Oni právě těmto lidem půjčí a člověk v nouzi přistoupí na jakékoliv jejich podmínky. Pokud potřebuje velkou částku, ručí i rodinným domem nebo bytem a obyčejně o ně přijde.
Někteří Romové se stali bezdomovci i proto, že ze strachu před rasistickými útoky skinheadů emigrovali. Prodali dům, byt i se zařízením a odjeli z ČR.Velká část jich nedostala azyl a musela se vrátit zpět domů, ale bydlet už nebylo kde. Když jsem viděl, kolik Romů se po revoluci stalo obětí rasismu, z nichž někteří na to doplatili i životem, chtěl jsem emigrovat také.
Je mnoho důvodu a praktik, jak se muže člověk stát bezdomovcem. Uvedu jen jeden konkrétní případ, který potkal člověka mně dobře známého.
Franta je jedním ze dvou dětí, pocházel z dobré rodiny, která žila v jedné slovenské dědině. Oženil se, pro svoji pracovitost a odpovědný přístup k rodině byl ve vsi váženým člověkem. Za prací jezdil do Čech, kde vydělával víc peněz a ty potom investoval do opravy rodinného domu, který jeho žena ještě za svobodna zdědila. Když už byl dům skoro opravený, manželka se s ním rozvedla – našla si jiného. Franta dál pracoval v Čechách. Mezi tím mu umřeli rodiče, a protože dům po nich zdědila podvodem jeho vlastní sestra, neměl se kam vracet a neměl ani kde bydlet. Franta se dodnes toulá a říká, že mu pomůže už jen smrt.
Bezdomovci v létě přespávají ve volné přírodě nebo v opuštěných domech a jejich zříceninách, ve sklepech domů, v kanálech a všude tam, kde nejsou policii a veřejnosti na očích. Živí se odpadky z popelnic nebo z nedojezených jídel v bufetech, jídelnách, hospodách nebo žebrají. Potýkají se s různými infekčními chorobami. V zimě se stahují za teplem na vlaková nádraží nebo jezdí načerno vlaky a tramvajemi z konečné na konečnou. Zdržují se v různých čekárnách nebo u Armády spásy, kde mohou být v teple.
Mnoho bezdomovců je využíváno i jako levná pracovní sila, pracují jen za jídlo a spaní. Často přijdou i k trvalým úrazům, a protože pracovali načerno, nemají na nic nárok. Úraz si kolikrát přivodí i sami, jen aby mohli být v nemocnici, kde je teplo a kde dostanou jídlo. Spáchají třeba trestný čin, aby se dostali na zimu do vězení kvůli teplému bytí a zajištěné stravě.
Podobné praktiky je ve skutečnosti zachrání jen na nějaký čas, jejich životní situaci neřeší. Společnost je vnímá jen jako škodnou, která hyzdí stát, ale už ji nezajímá, že život bezdomovce je jako život trestaného člověka, jen s tím rozdílem, že bezdomovec žije na svobodě, a trestanec za mřížemi. Bezdomovcům jsou jejich lidská a občanská práva upíraná a trestanci jsou zase práv zbavení. Já v tom ale nevidím žádný rozdíl.

Gejza Horváth