Že Romové obtížně získávají práci, je obecně známé. Příběhy o tom, jak Rom žádá po telefonu o práci a jak to dopadne, když se dostaví osobně, už patří do kategorie folkloru. Podobně vypadá kritika jejich pracovní morálky – tvrdí se, že se práci vyhýbají a pokud někam nastoupí, není to na dlouho. Právě o tom jsem se bavil s mladým Romem, který již několik let pracuje v zahraniční firmě. (Bližší podrobnosti o sobě si nepřeje uvést.)

„Práci jsem dostal jen díky tomu, že se za mě přimluvil kamarád. Taky mám tu „výhodu“, že nejsem příliš černej, takže není poznat, že jsem Rom. Ve firmě pracuji již čtvrtým rokem a vydělám si docela slušné peníze. Několika Romům se podařilo získat práci a byli moc rádi. Jenže nevydrželi ani zkušební dobu a odešli. Nebylo to kvůli tomu, že by pracovně nestačili anebo se jim práce nelíbila. Gádžové je prostě z práce vyštvali. Jakmile přišel do jejich party Rom, pustili se do něj. Byla to obyčejná šikana, proti které neměl nikdo šanci. Zastání u nadřízených nepřicházelo v úvahu. Vždy se věci otočily proti Romovi. Je strašně těžké snášet nepřátelství, kterému musíte čelit každý den a po celou pracovní dobu. Posměšky, naschvály, intriky. A při tom ještě pracovat. Někteří z Romů jednoduše vybouchli a tím skončili. Nezbylo než odejít. Cítil jsem se mizerně, když jsem viděl, jak s nimi zacházejí, ale nemohl jsem se ozvat, protože bych přišel o práci. Nejhorší pro mě bylo, když o tom přede mnou gádžové mluvili. Někteří byli hloupí a jen papouškovali, co slyšeli od ostatních. Ale někteří projevovali tolik nenávisti a pohrdání, až mně z toho běhal mráz po zádech.“
Většina z nás si takové věci pamatuje ze školy, internátu nebo z vojny. Mnoho Romů se dostalo do velkých problémů, když „vybouchli“ a gádžo pak šel marodit. Těžko se snáší, když po vás někdo šlape. A když se to opakuje denně, tak to aby měl člověk hroší kůži. Když se stane že Roma nepustí do restaurace, může se proti tomu postavit. Stejně jako proti tomu, že romské rodiny žijí na okraji společnosti. Ale jak reagovat na to, co se děje na pracovištích? Žijeme v těžké době, a to co mi vyprávěl můj mladý přítel, jen podtrhuje hloubku problémů, s nimiž se musíme vyrovnávat v každodenním životě. Říká se, že Romové nechtějí pracovat a zneužívají sociální systém státu. Jistě, jak mezi Čechy, Romy, Němci či Italy, jsou „nemakačenkové“, ale jedno je jisté. I když Rom získá práci, ještě nemá vyhráno, protože udržet si ji za nedůstojných podmínek není vůbec jednoduché.

Dezider Giňa