Nemohu se ubránit dojmu, že mravokárci odsuzují jiné kulturní zvyklosti a tradice a mají plné huby morálky, hlavně když se jedná o nás, Romáky, nebo o kteroukoli jinou odlišnou (tím pádem méněcennou) kulturu.

To, že Bravo (časopis pro mládež), si kupují děti ve třetí třídě a čtou si tam články, které popisují „jak jsem o to přišla“ a další témata, jazykem a stylem, který byl před 15 lety považován za pornografii, naše mravokárce nepohoršuje? Že si děcko jde koupit jízdenku na tramvaj a přitom si prohlíží titulní strany časopisů, které se v kulturních zemích prodávají jen na vyhrazených místech, mravokárcům nevadí? Že mediální průmysl degradoval lidskou sexualitu tak, že nikomu nevadí obrovské nápisy na ulicích provolávající hesla: „kdykoli, kdekoli a s kýmkoli“, je v pořádku? Že patnáctiletá dívka potřebuje podpis rodičů na přihlášce na střední školu, ale při žádosti o potrat o tom rodiče vědět nemusí, je v pohodě? Nevědí, že mezi dvanáctiletými neromskými děvčaty je naprosto normální nebýt panna?
Četli někdy ti, co se tak rozčilují nad svatbou dvanáctileté romské princezny, osnovy pro sexuální výchovu na základní škole? Ať nejdříve vykydají vlastní hnůj. Potom ať mají komentáře k našim tradicím. Neznají naši kulturu a zvyklosti týkající se čistoty a nedotknutelnosti intimního života manželů a s ním spojených projevů před dětmi a děti, které v tom jejich „bílém ctnostném marasmu propagace sexuální nevázanosti“ žijí před ním nechrání. Ani svoje, ani naše. Hlavně, že mají na co poukazovat, jak jsme my, Romové, hrozní zvrhlíci. No, fuj, hanba! Řekněte, není tohle Kocourkov?

Rozita Mertová